Pilotní sanační testy jsou prováděny za účelem ověření účinnosti a vhodnosti laboratorně vybraných technologií v podmínkách konkrétní lokality.
Předstupněm pilotních testů jsou laboratorní zkoušky, při nichž jsou v menším měřítku zkoumány průběhy chemických reakcí, fyzikálních změn, či vliv biologických preparátů na rozložitelnost a další vlastnosti kontaminantu. Přenesením laboratorního výzkumu do poloprovozního měřítka na lokalitě je pilotní test.
Před zahájením pilotního testu jsou realizovány čerpací, tlakové nebo stopovací zkoušky, jejichž cílem je co nejlépe popsat vlastnosti horninového prostředí (směry a rychlosti proudění p.v., propustnost prostředí apod.), které přímo ovlivňují průběh sanace.